V dešti, fujavici i bezvětří aneb proč ignorovat předpověď počasí

Také se orientujete podle předpovědi počasí, když plánujete výlet do přírody? Stalo se vám někdy, že předpověď nevyšla a vám bylo líto, že jste výlet zrušili? Klasik praví, že není špatného počasí, jen špatného oblečení.

Meteorologové neustále varují, když fouká vítr, ať lidé nikam nevychází, když svítí slunce, ať zase prosím nechodí na slunce. A mnoho z nás skutečně radši nikam nejde. V mánii z předpovědí počasí se v nás posiluje několik vlivů a jedním z nich je i digitální odpoutanost od reality. Raději se podíváme do aplikace „jak je dneska venku“, než abychom se vyklonili z okna.

Kognitivní zkreslení

Dá se to vysvětlit i matematicky. Lidský mozek je totiž schopný rozpoznat jen 100 procent, 50 a nulu. Všechno mezi tím si pocitově přiřazuje k těmto klíčovým hodnotám. Proto, když nám někdo řekne, že pravděpodobnost, že se spustí déšť, je 70 procent, získáme pocit, že se to s největší pravděpodobností stane. Kromě meteorologie se to využívá třeba v loteriích. Náš mozek nedokáže rozlišovat mezi procentem pravděpodobnosti 0,001 (automobilová nehoda) a 0,000 000 001 (výhra ve sportce). Tomuto způsobu vyhodnocování se říká kognitivní zkreslení, které se vysvětluje jako proces, při kterém se v různých myšlenkových procesech dějí chyby a mentální zkratky. Na jejich základě bývá vyvozován chybný závěr o různých informacích, které mozek zpracovává. Vytváří tak do určité míry pokřivený pohled na realitu. Tímto tématem se detailně zabývá například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman ve své knize Myšlení: rychlé a pomalé.

Déšť, déšť, déšť

Když meteorologové vyhlásí, že bude o víkendu pršet, může být. My už ale nejsme schopni rozlišit, jestli to bude krátký, nebo vytrvalý déšť, kterému nelze uniknout. Často stačí jen chvilku počkat, zůstat déle někde v obchodě nebo se schovat pod strom. Uvidíte, možná se za chvilku vyčasí. Navíc i nepatrné poprchávání, které meteoaplikace označí za déšť, je technicky déšť, ale kdyby nám to nikdo dopředu neřekl, možná si to ani neuvědomíme. Jsou však místa, kde se vyplatí sledovat předpověď počasí velmi pečlivě, například chystáte-li se na hory nebo na surfování v oceánu. V obou případech může při neuváženém jednání jít i o život.

Co s tím vším? Lepší matematický procesor si do mozku nenainstalujete, ale můžete změnit způsob, jakým na to nahlížíte. Bude pršet? Na a co? Vždyť déšť není žádné zlo, je to dar života, očišťuje vzduch, probarvuje přírodu. Těsně po něm se dokonce z půdy uvolňují aromatické látky, které tak rádi dýcháme. Ta vůně má dokonce jméno. Říká se jí petrichor, z řeckého slova pro kámen (petra), a īchōr, tekutinu, která měla kolovat v žilách řeckých bohů. Podmanivou vůni deště způsobuje organická sloučenina zvaná geosmin, kterou produkují některé druhy bakterií, třeba rod Streptomyces. Těmi se zase krmí chvostoskoci, což jsou drobní členovci žijící v půdě.

Procházky zdraví prospěšné

A když už se „špatného“ počasí nebojíte, posuňte to na další úroveň. Nechte předpovědi být. Už mnohokrát jsem pozoroval, že víkend, kdy má být „špatné“ počasí, znamená i v největší turistické sezoně skutečné vylidnění. A právě v takovém čase je nejlepší vyrazit. Uvidíte, že budete příjemně odměněni. Možná bude nakonec hezky a nikdo tam nebude anebo tam jen nikdo nebude a užijete si krajinu sami.

Pokud ještě pořád váháte, věřte, že pobyt v přírodě vám prospěje. Podle psychologů stačí třeba krátká dvacetiminutová procházka na to, aby se vám udělalo líp. Jediná procházka mezi stromy nejen snižuje míru stresu, ale zlepší soustředění a mentální výkonnost. Tak se toho nebojte ani během sychravých dní. Mrkněte na pár tipů na výlety, které jsme pro vás připravili.

Jeskyně Pekárna

Tunelovitá jeskyně v jižní části Moravského krasu dostala své jméno podle tvaru chlebové pece. Je dlouhá 64 metrů a téměř celá je osvětlena denním světlem, které tam proniká skrze 23 metrů široký a 6 metrů vysoký vstupní portál. Jeskyně, která původně sloužila jako pravěké sídliště lovců sobů, je proslulá nálezy pravěkých kamenných a kostěných nástrojů a rytin na kostech zvířat. V zimním období tady narazíte na parádní ledovou výzdobu. Rampouchy se tu střídají s ledovými „trpaslíky“, kteří dosahují výšky až jednoho metru.

Údolí řeky Doubravy

Pokud chcete romantickou procházku, při které uslyšíte šumění řeky a nadýcháte se čerstvého vzduchu, zkuste přírodní rezervaci Údolí Doubravy u Chotěboře, která je nejcennějším územím jižní části chráněné krajinné oblasti Železných hor. Pokud se nechcete procházet jen tak, zkuste naučnou stezku dlouhou 4,5 km, která začíná u Horního mlýna u Chotěboře a končí v obci Bílek. Strmý kaňon Doubravy je vlastně takovým zmenšeným obrazem obřích kaňonů jinde ve světě.

Kounické kamenné řady

Na Rovině nad Kounovem, v přírodním parku Džbán, leží ve smíšeném lese na ploše jedenácti hektarů dva tisíce křemencových kamenů, které jsou uspořádané do čtrnácti neúplných rovnoběžných řad. Ačkoliv řady mají od 80 do 350 metrů, žádnou závratnou délku, je na nich cosi magického, k čemuž přispívá i fakt, že nikdo s určitostí neví, odkud se vzaly. Jestli jde o megalitickou stavbu, dílo Keltů, nebo novodobý výtvor z 19. století. Tohle místo rozhodně stojí za navštívení.


Text: Jan Strmiska, Foto: Getty Images