Jak přežít v divočině jménem mateřství
22. 10. 2020 - Kvído radí
V posledních letech se místo milovaných Alp nebo Dolomit pohybuju hlavně v neprobádaném a záludném terénu rodičovství. Nevím, jak u vás, ale mně někdy nekonečné dny se řvoucím kojencem, kterému se právě klubou zuby, připomínaly rozlehlou poušť s oázou v nedohlednu a žonglování mezi prací a domácností neprostupnou džungli plnou bažin a jedovatých hadů.
Přijdete-li někdy jako studenti do styku s norštinou nebo jako turisté s Norskem, určitě vás nemine národní seznam pravidel, jak přežít v divočině (respektive na horách), tzv. fjellvettreglene. My jsme se ho v prvním semestru učili nazpaměť. Ve dvaceti mi některé položky přišly lehce komické, ale časem jsem zjistila, že divočina je celkem široký pojem a každá rada, jak vyváznout bez úhony, se hodí, ať už jste kdekoli.
Takže, pravidlo číslo jedna: Dobře si naplánuj cestu
Je fuk, jestli míříte na kontrolu k doktorce, do školky, nebo k logopedce. S jedním dítětem za ruku a druhým v kočáru nebo nosítku se úkol „být někde na čas“ stává výzvou dne. Zmapujte si okolí a hlídejte si čas. Pokud odcházíte na poslední chvíli a jedete MHD, zmeškaná tramvaj vám může udělat čáru přes rozpočet. Jestli volíte auto, zkontrolujte si dopředu, jestli a jak můžete v místě určení zaparkovat. I když vyjedete včas, zoufalé kroužení kolem bloku vás může dost vykolejit.
2. Přizpůsobte túru svým schopnostem a zkušenostem
Pokud je ve vaší skupině větší počet členů, je nutné vzít v úvahu potřeby a možnosti všech. Jiný program a tempo bude vyhovovat předškolákovi a jiný batoleti, které trénuje první krůčky. Sladění potřeb a přání všech členů rodiny mi na rodičovském managementu přijde jako vůbec nejtěžší úkol. Nesdílejte jen zážitky, ale i povinnosti. Čím jsou děti starší, tím více zodpovědnosti jim můžete přenechat. Ony to ocení a vám se uleví. Můžou si třeba nachystat ovoce k svačině nebo připravit oblečení. Odchod kamkoli pak bude probíhat snáz a rychleji.
3. Myslete na počasí
Ve městě vám asi nehrozí, že vás zastihne bouře pod skalním převisem, ale když se na obloze kupí mraky, bude se vám hodit pláštěnka a igelitový potah na kočárek. Pokud vyrážíte na hřiště nebo do přírody v době kaluží či rozbředlého sněhu, hodí se přibalit náhradní kalhoty. Náhradní oblečení se ostatně hodí i za slunečného dne, když se vám potomek zlije malinovkou.
4. Lopatku vždycky s sebou!
Tohle pravidlo mi vždycky přišlo jako největší bizarnost. Na co by proboha někdo tahal do hor lopatu? Ve skandinávských podmínkách proto, aby se vyhrabal z laviny nebo si vykopal díru na přespání. Ale u nás? Pokud jste na hřišti zažili alespoň jednu bitku o bábovky, je vám to jasné. Hendikepovat potomka tím, že byste nechali doma zásadní kus nářadí, a riskovat, že by došlo na „dělení“ s ostatními na pískovišti, si už nikdy netroufnete.
5. Dostatek zásob
Podcenit proviant se nevyplácí. Ze začátku jsem měla z „krabičkových královen“, tedy maminek, které mají vždy po ruce nakrájená jablíčka, okurku nebo mrkev, spíš legraci. Když jsem ale několikrát zoufale hledala místo, kde hladovým dětem koupit tatranku a něco k pití, humor mě přešel. A o výletě do lesa bez svačiny radši pomlčím. Teorie, že žádné dítě ve střední Evropě za dvě hodiny ještě neumřelo hlady ani žízní, jaksi neplatí. O tom, kolik rodičů za tu dobu zešílelo, statistiky nic neříkají. Odteď už beru namazaný rohlík i na procházku po návsi. Děti neúspěšně se dožadující nějaké dobroty dokážou spolehlivě poslat do kopru morál jakékoli výpravy, bez ohledu na destinaci.
6. Není ostuda se vrátit
Závěrečné a nejdůležitější pravidlo ošlehaných polárníků. Je fuk, kam míříte nebo jak dlouho jste to plánovali. Pokud vám na mateřské zbyly ještě nějaké stopové prvky ega, klidně ho hoďte do koše na tříděný odpad. Když to někdy nejde, tak to prostě nejde. A nikdy není ostuda se vrátit, vzdát to nebo se omluvit.
