Otčím, macecha nebo třetí rodič? Vítejte v patchworkové rodině
25. 11. 2020 - Kvído radí
K masivnímu rozšíření patchworkových rodin došlo mimo jiné v souvislosti s vyšší rozvodovostí. Rozchodem dnes v Čechách končí každé druhé manželství. Roste tak i šance, že si vy i váš budoucí partner nebo partnerka přivedete do nového vztahu děti z těch předchozích. A sladit potřeby, přání a návyky tolika lidí může být pěkný oříšek.
Patchworková rodina je pojem, který se v posledních letech vžil pro jiné druhy rodinného soužití než klasické – dva rodiče plus vlastní dítě nebo děti. Nevlastní matka nebo otec se u nás také často označují jako „třetí rodič“. Jak se v takové rodině žije a jaké výzvy i benefity svým členům přináší?
Anglické slovo patchwork původně odkazuje k technice sešívání malých nesourodých kousků látek nejrůznějších barev a tvarů. Výsledkem je třeba deka s originálním vzorem, kde jsou všechny jednotlivé prvky v harmonii. Realita ale často vypadá úplně jinak.
„Když jsme se s Petrem dali dohromady, byli jsme už oba po rozvodu a měli děti ve střídavé péči,“ popisuje čtyřicetiletá Kateřina. „Představovala jsem si, že každý druhý víkend budou děti u bývalých partnerů a my s přítelem budeme alespoň chvilku sami. To jsem se ale hodně spletla. Petrova exmanželka trvala na tom, že děti u nás budou každý týden od čtvrtka do neděle, a on na její podmínky přistoupil, aby se vyhnul dalšímu soudu. Mně to samozřejmě vadí. Moje dcera je každý druhý víkend u otce, ale s partnerem jsme v podstatě úplně přišli o soukromí. O rozdílech ve výchově ani nemluvím.“
Problémy v komunikaci jsou pro patchworkové rodiny v podstatě na denním pořádku. A záleží jen na dobré vůli všech, jak se s tím dokážou vypořádat. Na komunikaci by se měli podílet všichni, bez rozdílu věku. Ze začátku to může být opravdu těžké, ale dá se to zvládnout. Zkuste si třeba společně uvařit něco dobrého a u stolu dát každému příležitost v klidu vyjádřit, co cítí, co ho trápí nebo co by potřeboval. Vyhněte se přitom obviňování, agresi i citovému vydírání. Důležité je nesoupeřit, učit se od sebe navzájem a respektovat odlišnosti. A taky dodržovat pravidlo číslo jedna pro „třetí rodiče“: Nikdy se nesnažte soutěžit s biologickými rodiči partnerových dětí. Vlastní maminka nebo tatínek bude vždycky lepší vy – někdy i nezaslouženě, ze vzdoru nebo jako prostředek manipulace. Nenechte se tím vykolejit a buďte sami sebou. Tak vás partnerovy děti přijmou nejsnáze.
I když při některých projevech partnerových dětí skřípete zuby, zkuste se ovládnout. Ani pro ně to není procházka růžovým sadem. Ačkoli se vám prvotní sžívání může zdát někdy nekonečné nebo k uzoufání, berte to jako emoční investici, která se vám v budoucnu tisíckrát vyplatí.
„Když partner přivezl své děti na první víkend, myslela jsem, že se zblázním,“ svěřuje se třicátnice Aneta. „Výchovný model, ve kterém fungovaly, snad nemohl být odlišnější od toho, na co jsem byla se svými dětmi zvyklá já. Jiné stravovací návyky i životní styl, nulová disciplína. Jednu dobu jsem i uvažovala, že to vzdám. Časem se to ale poddalo, podařilo se nám najít funkční kompromis, a v něčem se dokonce i navzájem obohatit. Z dětí je teď dobrá parta, a i když to občas zaskřípe, vidím, že jsou schopné se domluvit a řešit konfliktní situace s rozvahou. A to se jim může v životě hodit.“
To potvrzuje i rodinná poradkyně Kateřina Novotná. Když to zvládnete, můžete si být navzájem nejen inspirací, ale i oporou. Děti vyrůstající v patchworkových rodinách mají mnohem početnější sociální vazby a přirozeně se tak učí komunikovat i vycházet s okolím. Kateřina Novotná také doporučuje nerozlišovat při výchově a v každodenních situacích mezi vlastními a „cizími“ dětmi. To se týká pochval, napomenutí i rozdělování sladkostí nebo dárků. Zároveň ale není nutné předstírat, že máte partnerovy děti rádi stejně jako ty svoje. Stačí, když budete spravedliví. Děti jakoukoli přetvářku přirozeně vycítí. Důležité je založit veškeré vztahy na vzájemném respektu a otevřenosti.
V případě patchworkových rodin platí více než kde jinde, že se nevyplatí zbytečně tlačit na pilu. Každý se s novou situací potřebuje vyrovnat po svém a nebývá jednoduchá pro dospělé ani pro děti. To, co na začátku vypadá jako katastrofa, se za pár měsíců může samo usadit. A pokud se to nepodaří, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Této problematice se věnuje nejen řada psychologů, ale i terapeutických metod, jako například rodinné konstelace. Inspiraci můžete najít třeba i v knize Třetí rodič nebo v nejrůznějších spolcích, kde se sdružují rodiny s podobnou zkušeností. Sdílení vám může přinést nečekanou úlevu i nadhled. Dobrá zpráva je, že když to nevzdáte a zvládnete to, můžete všichni z této situace nakonec vyjít v mnoha směrech bohatší.
Text: Linda Vomáčková Foto: Getty Images
Patchworková rodina je pojem, který se v posledních letech vžil pro jiné druhy rodinného soužití než klasické – dva rodiče plus vlastní dítě nebo děti. Nevlastní matka nebo otec se u nás také často označují jako „třetí rodič“. Jak se v takové rodině žije a jaké výzvy i benefity svým členům přináší?
Nespočet vzorů
Anglické slovo patchwork původně odkazuje k technice sešívání malých nesourodých kousků látek nejrůznějších barev a tvarů. Výsledkem je třeba deka s originálním vzorem, kde jsou všechny jednotlivé prvky v harmonii. Realita ale často vypadá úplně jinak.
„Když jsme se s Petrem dali dohromady, byli jsme už oba po rozvodu a měli děti ve střídavé péči,“ popisuje čtyřicetiletá Kateřina. „Představovala jsem si, že každý druhý víkend budou děti u bývalých partnerů a my s přítelem budeme alespoň chvilku sami. To jsem se ale hodně spletla. Petrova exmanželka trvala na tom, že děti u nás budou každý týden od čtvrtka do neděle, a on na její podmínky přistoupil, aby se vyhnul dalšímu soudu. Mně to samozřejmě vadí. Moje dcera je každý druhý víkend u otce, ale s partnerem jsme v podstatě úplně přišli o soukromí. O rozdílech ve výchově ani nemluvím.“
V klidu a s respektem
Problémy v komunikaci jsou pro patchworkové rodiny v podstatě na denním pořádku. A záleží jen na dobré vůli všech, jak se s tím dokážou vypořádat. Na komunikaci by se měli podílet všichni, bez rozdílu věku. Ze začátku to může být opravdu těžké, ale dá se to zvládnout. Zkuste si třeba společně uvařit něco dobrého a u stolu dát každému příležitost v klidu vyjádřit, co cítí, co ho trápí nebo co by potřeboval. Vyhněte se přitom obviňování, agresi i citovému vydírání. Důležité je nesoupeřit, učit se od sebe navzájem a respektovat odlišnosti. A taky dodržovat pravidlo číslo jedna pro „třetí rodiče“: Nikdy se nesnažte soutěžit s biologickými rodiči partnerových dětí. Vlastní maminka nebo tatínek bude vždycky lepší vy – někdy i nezaslouženě, ze vzdoru nebo jako prostředek manipulace. Nenechte se tím vykolejit a buďte sami sebou. Tak vás partnerovy děti přijmou nejsnáze.
I když při některých projevech partnerových dětí skřípete zuby, zkuste se ovládnout. Ani pro ně to není procházka růžovým sadem. Ačkoli se vám prvotní sžívání může zdát někdy nekonečné nebo k uzoufání, berte to jako emoční investici, která se vám v budoucnu tisíckrát vyplatí.
Moje děti, tvoje děti, naše děti
„Když partner přivezl své děti na první víkend, myslela jsem, že se zblázním,“ svěřuje se třicátnice Aneta. „Výchovný model, ve kterém fungovaly, snad nemohl být odlišnější od toho, na co jsem byla se svými dětmi zvyklá já. Jiné stravovací návyky i životní styl, nulová disciplína. Jednu dobu jsem i uvažovala, že to vzdám. Časem se to ale poddalo, podařilo se nám najít funkční kompromis, a v něčem se dokonce i navzájem obohatit. Z dětí je teď dobrá parta, a i když to občas zaskřípe, vidím, že jsou schopné se domluvit a řešit konfliktní situace s rozvahou. A to se jim může v životě hodit.“
To potvrzuje i rodinná poradkyně Kateřina Novotná. Když to zvládnete, můžete si být navzájem nejen inspirací, ale i oporou. Děti vyrůstající v patchworkových rodinách mají mnohem početnější sociální vazby a přirozeně se tak učí komunikovat i vycházet s okolím. Kateřina Novotná také doporučuje nerozlišovat při výchově a v každodenních situacích mezi vlastními a „cizími“ dětmi. To se týká pochval, napomenutí i rozdělování sladkostí nebo dárků. Zároveň ale není nutné předstírat, že máte partnerovy děti rádi stejně jako ty svoje. Stačí, když budete spravedliví. Děti jakoukoli přetvářku přirozeně vycítí. Důležité je založit veškeré vztahy na vzájemném respektu a otevřenosti.
Netlačte na pilu
V případě patchworkových rodin platí více než kde jinde, že se nevyplatí zbytečně tlačit na pilu. Každý se s novou situací potřebuje vyrovnat po svém a nebývá jednoduchá pro dospělé ani pro děti. To, co na začátku vypadá jako katastrofa, se za pár měsíců může samo usadit. A pokud se to nepodaří, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Této problematice se věnuje nejen řada psychologů, ale i terapeutických metod, jako například rodinné konstelace. Inspiraci můžete najít třeba i v knize Třetí rodič nebo v nejrůznějších spolcích, kde se sdružují rodiny s podobnou zkušeností. Sdílení vám může přinést nečekanou úlevu i nadhled. Dobrá zpráva je, že když to nevzdáte a zvládnete to, můžete všichni z této situace nakonec vyjít v mnoha směrech bohatší.
Text: Linda Vomáčková Foto: Getty Images
