Každá věc má své místo aneb Jak naučit děti doma pomáhat

Jak zapojit děti do domácích činností tak, aby z nich jednou byli zodpovědní dospělí? Jak vytrvat, i když při pomáhání vzniká místo čistých ploch ještě větší nepořádek? Naučte se vyhnout mamahotelu včas.

Vyrostla jsem v hygienicky čisté a dokonale zorganizované domácnosti, kde měly všechny věci své místo a oblečení bylo vyskládané do úhledných komínků. Ve dřezu nebyl nikdy ani drobeček a z podlahy by se dalo jíst. Návštěvy vzdychaly údivem nad bezchybným pořádkem a často jsme slýchali, ať si po sobě něco okamžitě uklidíme, že máma není náš otrok. Ale byla. Cenou za dokonalost bylo to, že nás (kromě dětských pokojů) nikdy k ničemu moc nepustila, protože bychom to zkrátka neudělali pořádně. Výsledkem bylo, že ve všech mých bytech od koleje přes partnerské spolubydlení až po rodinné fungování s dvěma dětmi byl chaos, prach a … prostě bordel. Doma jsme přitom s bráchou měli standardní povinnosti jako mytí a utírání nádobí nebo luxování. Kde tedy „soudruzi udělali chybu?“

Chtěli byste je doma i za dvacet let?

Podle aktuálních průzkumů opouští mladé Češky rodné hnízdo dříve než jejich mužské protějšky. Zatímco polovina mladých mužů nad 24 let v tomto věku stále bydlí u rodičů, u dívek je to jen třetina. Důvodů je celá řada, ale jedním z hlavních je ten, že zůstávat v mamahotelu je prostě pohodlné. Mladí muži mívají doma skvělé zázemí, a tak není divu, že se moc nehrnou do toho se osamostatnit.

Zkuste se zamyslet nad tím, co byste si přála, aby váš syn doma dělal, kdybyste byla na místě jeho budoucí ženy nebo přítelkyně. Opravdu chcete poslat do světa pohodlného mamánka, který si po sobě ani neodnese talíř? Zvlášť v době, kdy se hranice mezi činnostmi dříve striktně rozdělenými mezi jednotlivá pohlaví stále více stírají? Většina mladých žen navíc automaticky předpokládá, že muži se zcela přirozeně zapojí do domácích povinností, včetně úklidu, vaření i péče o děti. Bude na to připravený?

Samostatnost i sebevědomí

Samostatnost se ale týká i dívek. Jak často necháváte své dcery, aby vám s něčím „pomohly“? Do určitého věku je totiž pomoc v domácnosti vlastně protimluv. Problém je v tom, že si všechno uděláte sama líp, rychleji a bez katastrof. Podle Marie Montessori většina rodičů tvrdí, že na konkrétní věc nemá čas. Nejde ale o čas. To, čeho se nám nedostává, je trpělivost. Trpělivost je k tomu prostě pustit, absolvovat to a pak společně uklidit apokalypsu. Opakování dělá mistra, takže existuje naděje, že za pár let už budou všechny strany zvládat svůj úkol bravurně.

Domácnost je systém

Zapojit děti do domácích prací doporučují psychologové i učitelé. Je dokázané, že aktivní účast na chodu domácnosti podporuje samostatnost i zdravé sebevědomí. Jak ale na to? Můžete jim přidělit konkrétní úkoly úměrně věku a trvat na jejich splnění, i když se jim nechce. Důslednost je klíčová a trocha disciplíny taky neuškodí. To se u nás daří se střídavými úspěchy. Přemýšlím, jestli zakopaný pes není v tom, že spíš než jednotlivé úkoly je dětem třeba vysvětlit, že domácnost je systém. Systém vzájemně propojených a navazujících činností a souvislostí, a že čím dřív ho pochopí, tím lépe zvládnou k němu samy přispět.



Pokud si nejste schopni doma nastavit správný systém, zkuste hledat pomoc na internetu. Najděte si třeba blog Terapie domova, kde vám jeho autorka poradí s tím, jak si úklid dobře a efektivně rozvrhnout na celý týden. Vysvětlete dětem, proč to děláte, že jednotlivé povinnosti mají svůj důvod a bez nich se neposunete dál. Když pomůžou prostřít a sklidit nádobí, budete mít čas zahrát si pexeso. Když společně vyklidíte a umyjete lednici, budete mít kam vyskládat nákup. Když si naplánujete jídelníček, nemusíte lítat do večerky pro pesto. A tak. Držím palce!

PS A fakt, ale FAKT funguje, když má každá věc svoje místo a všichni to vědí a tu věc tam vrací. Ale dodržujte to, že jo…

Text: Linda Vomáčková Foto: Getty Images