Návrat režimu aneb jak v klidu (ne)zvládnout začátek školního roku
11. 9. 2020 - Kvído radí
A je to zase tady. Konec prázdnin a začátek školního roku. Někdo se asi těšil, někomu však záplava variabilních symbolů, čipů, ISIC karet, bačkůrek, obalů, notýsků a povelů typu „Doneste jeřabiny“ mohla způsobovat třas už od půlky srpna.
Existuje hodně různých typů matek. Já jsem přesně ten typ, který má problém nastolit jakýkoli řád nebo systém. Jsem šťastná, když moje děti běhají venku, a za úspěch považuju, když nezapomenu půlku věcí na výlet nebo přijdu včas a ve správný den na schůzku u logopedky. Oběd ve dvanáct nebo pravidelná večerní či ranní rutina u nás bohužel spadají do žánru sci-fi.
Závistivě obdivuju matky, které mají kompletní seznam školních pomůcek koupený 14 dní dopředu a 31. 8. úhledně srovnaný v aktovce. Každý rok si říkám, že „překvapivé“ zjištění, že jsou dětem malé přezůvky, bych si mohla ušetřit, kdybych věci příště řešila včas. A každý rok je to stejné. Ráda bych vám předložila seznam vychytaných rad, jak si všechno parádně zorganizovat, abyste zářím propluli s lehkostí dobře promazaného stroje. Ale vzhledem k tomu, že článek odevzdávám s čtyřdenním zpožděním a pak letím do papírnictví pro zapomenutou plastelínu, to asi neklapne.
Mé zářijové rady zní: mluvte spolu, nic nepřehánějte, pomáhejte si, a když se něco nepovede nebo to dře, nechte všechno být a jděte na zmrzku, dokud je ještě teplo.
Text: Linda Vomáčková Foto: Getty Images
Existuje hodně různých typů matek. Já jsem přesně ten typ, který má problém nastolit jakýkoli řád nebo systém. Jsem šťastná, když moje děti běhají venku, a za úspěch považuju, když nezapomenu půlku věcí na výlet nebo přijdu včas a ve správný den na schůzku u logopedky. Oběd ve dvanáct nebo pravidelná večerní či ranní rutina u nás bohužel spadají do žánru sci-fi.
Závistivě obdivuju matky, které mají kompletní seznam školních pomůcek koupený 14 dní dopředu a 31. 8. úhledně srovnaný v aktovce. Každý rok si říkám, že „překvapivé“ zjištění, že jsou dětem malé přezůvky, bych si mohla ušetřit, kdybych věci příště řešila včas. A každý rok je to stejné. Ráda bych vám předložila seznam vychytaných rad, jak si všechno parádně zorganizovat, abyste zářím propluli s lehkostí dobře promazaného stroje. Ale vzhledem k tomu, že článek odevzdávám s čtyřdenním zpožděním a pak letím do papírnictví pro zapomenutou plastelínu, to asi neklapne.
Těšení není povinnost
Bude to emo. Na to jsem se letos radši připravila dvojnásobně. Starší dcera nastoupila do první třídy a mladší jsem vloni do školky táhla smykem za mohutného řevu. Tím se dostáváme k otázce „Jak se těšíš do školy/školky?“, na kterou moje děti většinou reagují jen pokrčením ramen. Jak asi, když duchem jsou ještě na prázdninách, ve škole v životě nebyly a při slově školka jim naskočí závan drožďové pomazánky. Rozhodla jsem se vykašlat se na falešné nadšení a řeči o kamarádech a prostě jsme si o tom zkusili povídat. Překvapilo mě, čeho všeho se děti obávají třeba jen proto, že nevědí, co znamená slovo družina. Nebo jak je pobavila fotka mého socialistického outfitu, když jsem šla do první třídy já. Místo agitačního veselí jsem přiznala, že i já jsem nervózní, jak všechno zvládneme. A ulevilo se nám. Dohodli jsme se, že to společně nějak dáme.
Nepřepálit začátek aneb dítě není dostihový kůň
Anička chodí na tenis, flétnu, angličtinu a Jáchym se chystá zároveň na olympiádu i přijímačky do mensy? A vaše dítě se vás křečovitě drží za ruku a odmítá vstoupit do baletní šatny? No a co. Ze strachu, že dcery hendikepuji nedostatkem kvalitních podnětů, jsem se přehoupla do módu dopřát jim, co samy chtějí, ale zbytečně je nezahlcovat. Na disciplínu i rozvoj je času dost. Mám pocit, že nároky na výkon a vytíženost nevědomky přenášíme i do dětského světa a že je to možná zbytečně brzy. Obyčejné hraní za barákem má přece také své kouzlo.Zodpovědnost a spolupráce
Jasně, tenhle laxní přístup nejde aplikovat donekonečna a za všech situací, ale může alespoň zmírnit zářijový stres a tlak. A taky vzájemná spolupráce, s dětmi i dospělými. Jestli máte ve škole nebo ve školce kamarádku, podělte se o povinnosti. Ona se může na mateřské stavit v papírnictví a odvézt dvojitý náklad v kočárku, vy zas v práci vytisknete a předvyplníte všechny dokumenty. Zodpovědnost pomůže i dětem – dejte jim na starost něco malého, co vám ušetří práci a jim dodá pocit sebevědomí a užitečnosti. Důraz na zvládání věcí společně pomáhá sladit rozdílné potřeby jednotlivých členů domácnosti a vede k celkové pohodě a pocitu vzájemnosti, bezpečí i toho, že se na své blízké můžeme spolehnout.Mé zářijové rady zní: mluvte spolu, nic nepřehánějte, pomáhejte si, a když se něco nepovede nebo to dře, nechte všechno být a jděte na zmrzku, dokud je ještě teplo.
Text: Linda Vomáčková Foto: Getty Images
