Noční bojovky – vítězství nad strachem, nebo šrámy na duši?
11. 6. 2020 - Kvído radí
Teplá letní noc, kolem tma a z dálky se ozývá houkání sovy. Stojíte na kraji lesa, ve zpocené ruce svíráte baterku a v tmavě modrých teplákách se vám trochu klepou kolena. Před vámi se klikatí neviditelná cesta značená po pár metrech svíčkou v zavařovací sklenici. Vzduch je plný nervózního očekávání. A pak vám táborový vedoucí poklepe na rameno: „Jsi na řadě…“
Poznáváte se? Pak máte za sebou určitě pár letních prázdninových bojovek. Já si vzpomínám nejen na počáteční strach, bušení srdce po cestě ztemnělou krajinou, ale hlavně na ten euforický pocit vítězství na konci. Třešničkou na dortu pak bylo sdílení a rozebírání zážitků ze stezky odvahy s ostatními dětmi.
Noční běsy
Bojovky jsem milovala a považovala jsem je za skvělý nástroj psychického otužování do chvíle, než jsem měla na první cestu lesem pustit starší dceru. To, že do pěti let trpěla na tzv. noční běsy a vstávala několikrát za noc kvůli špatným snům, je jen poznámka na okraj. Že ji za kostelem vyděsí sousedovic puberťák v kostýmu vlkodlaka a já k ní budu pětkrát za noc vstávat další půlrok, byla zase moje noční můra. Moje protesty ale narazily na neprůstřelnou zeď manželova odhodlání naši princeznu zocelit. Není divu. Tradiční venkovská bojovka, které se každý rok účastní na 50 dětí našich známých a přátel, se totiž odehrává na naší chalupě. Ach jo.
Bojovka začíná sportovním odpolednem plným soutěží na sadě. Poté, co se rozdají medaile, se účastníci posilní špekáčky a mezitím se ve stodole vybraní dospělí a teenageři převléknou do děsivých kostýmů a vydají se na předem určená stanoviště. Cílem není mrňouse jen vyděsit, ale mít i přehled o situaci a zajistit, aby trasa po celé délce byla pod kontrolou a nikdo nesešel z cesty. Strašidla jsou pro případ krize vybavena mobily a pro případ nudy lahví vína. 
Děti musí jít naopak bez telefonů i bez čelovky a poprat se se strachem z tmy nočních zvuků. Starší mohou jít ve dvojici, ty nejmladší za ruku s rodičem. Cesta začíná i končí u nás na sadě, vede přes pole, kousek lesem, kolem kostela po starém hřbitově a přes náves zpátky. Úspěšné absolventy vítá světlo ohně, mohutný aplaus a něco na zub za odměnu.
Strach z neznámého
Každý rok se najdou děti, které to prostě nedají. Strach z neznámého, očekávání i všeobecné napětí je tak velké, že výprava nakonec skončí v slzách u maminky v náručí. Učíme sebe i ostatní, že bát se nebo něco vzdát není ostuda. Snažíme se dětem vštípit, že je potřeba respektovat ostatní, podpořit je a chápat, když se něco nepodaří. Nesoudit a neposmívat se. Každý má hranici strachu nastavenou jinak.
Ať už jako rodiče patříte mezi vyznavače překonávání překážek, nebo se přikláníte spíš k „umetání cestičky“, vždycky hledejte to, co je příjemné vám a vašim dětem. Každé dítě i rodina je individuální. Pokud si netroufáte na cestu lesem, zkuste pro začátek domácí pátračku – napište nebo nakreslete dětem na papírky malé vzkazy (indicie) a poschovávejte je po domě nebo zahradě. Každý vzkaz vede k dalšímu, který musí objevit, a na konci řetězce je čeká sladký poklad. Nebo zkuste z komfortní zóny vykročit krůček po krůčku. I dospělí mají své strachy a je dobré o nich s dětmi mluvit. Společně to můžete zkusit třeba nad knížkou Nebojme se bát. Většina strachů totiž začíná i končí v hlavě. 
Svěřte se dětem, čeho se bojíte vy, uvidíte, že to ocení a taky se jim uleví. A nezapomínejte, že nejlepší nástroj proti strachu je humor. (Kdo viděl nebo četl Harryho Pottera, ten to dobře ví!)Skvěle taky funguje dětem ukázat, že i děsivé příšery, ať už jde o duchy, nebo pavouky, mají svá slabá místa. Nevíte jaká? Inspiraci najdete třeba v legrační knížce Jak vyzrát na pavouky, strach ze tmy se zase řeší v půvabně ilustrované knize Skříp, škráb, píp a žbluňk.
Ten správný strach
Má dcera šla svou první noční bojovku váhavě s námi za ruku, podruhé s nadšením se sestřenicí a napřesrok už sama. Ukázalo se, že můj strach o ni byl větší než ten její. Teď už chodí i její mladší sestra a letní bojovka je nevyčerpatelným zdrojem strašidelných historek i inspirace (děti si chystají mini stezky odvahy pro sebe navzájem i pro nás dospělé). 
Zpestřete dětem výlet o pořádné dobrodružství. Venkovní bojovky Kvído obsahují 10 úkolů, slepou mapu k zakreslení umístění pokladu a návod pro rodiče.
I když to tak na první pohled nevypadá, v dnešní době absolutního bezpečí může být krátkodobý pocit přirozeného strachu vzácným zážitkem, který dětem ve finále přinese ovoce v podobě dobrého pocitu z překonání sebe sama a vlastních limitů. Strach se dnes z přirozeného prostředí přesouvá spíš do virtuální roviny obav a nedefinovatelných úzkostí, takže zažít ten starý dobrý analogový třeba právě při bojovce někdy nemusí být vůbec na škodu.
Text: Linda Vomáčková Foto: Getty Images
