Knižní kmotra: Pomáháme dětem najít cestu ke čtení

Jak vybrat pro děti tu správnou knihu a jak mít ze čtení radost? O tom jsme se bavily s Evou Trčkovou a Lindou Vomáčkovou – iniciátorkami projektu Knižní kmotra. A proč že jim dětské knížky nedají spát?


Jaký je váš vztah ke čtení?

L: Já jsem velká čtenářka už odmala. Čtení mě pohltilo ve chvíli, kdy jsem jako dítě dokázala přečíst delší příběh. První průkazku do knihovny jsem si zařídila ve třetí třídě a pak už se to se mnou táhlo. Čtení jsem propadla a postupem času jsem se přirozeně dostala k redakci a překladům. Můj manžel si někdy dělá legraci, že si neměl brát intelektuálku, že bychom měli doma větší pořádek a občas i teplou večeři. To je fakt. Já mám mnohem větší vášeň pro písmenka než pro domácnost. A obávám se, že už jsem tím nakazila i naše dvě dcery.

E: Já jsem na tom podobně, čtení je pro mě velká životní radost. V knížkách nacházím klid a inspiraci. Mám tři děti ve věku 2 až 8 let a lásku ke čtení se jim samozřejmě snažím předat. Čteme nahlas, společně hledáme, co nás zaujme, a noříme se do příběhů.





Projekt Knižní kmotra funguje od roku 2018, jak vznikl nápad na její založení?

E: Kmotra vznikla v reakci na prázdné knihovničky ve školkách a školách, kam chodily naše děti. Do té doby jsme žily v takové bublině, s představou, že dnešní vzdělávací zařízení jsou automaticky vybavená kvalitními klasickými i současnými knížkami. Čekaly na nás ale poloprázdné poličky, kde se smutně krčila stará leporela a pár kousků z Levných knih s hroznými ilustracemi. Nic proti Levným knihám, dají se tam ulovit parádní věci! No a v první třídě, kam před dvěma lety nastoupily naše dcery, nebylo dokonce vůbec nic. Ani jedna knížka v celé místnosti.


Takže jste se rozhodly s tím něco udělat?

L: Přesně tak. Byl to první impuls k tomu, zamyslet se nad tím, proč to tak je. Jasně, víme, že státní zařízení mají napjatý rozpočet, ale zejména školkové třídy bývají často přeplněné hračkami a na knížky se zkrátka nedostane.

E: Není to ale jen otázka financí, ty se dají velmi dobře získat třeba z rodičovských příspěvků do fondů SRPŠ. Jde spíš o motivaci a chuť ředitelů a učitelů něco měnit. Často ani nevědí, jak na to. Ve školkách a hlavně školách jsou krom práce s dětmi doslova zavalení administrativou a do toho teď ještě covid. Není fér chtít po pedagozích, aby se ještě proplétali labyrintem knižních supermarketů a hledali nejlepší knížky do své třídy.





A s tím jim můžete pomoci?

E: Přesně to je náš cíl. Kmotra funguje tak, že se s konkrétní paní učitelkou domluvíme na tom, co její třída potřebuje, jaký má na to rozpočet, jak jsou děti staré a o co se zajímají. My pak připravíme knižní balíček nebo workshop na míru, často i na konkrétní téma.

L: Balíčky jsou hodně populární, objednávají si je i rodiče domů. V současných knížkách jsou skvěle zpracovaná témata, s kterými se potýkají skoro všichni – máme knihy o strachu nebo o potížích s usínáním, o přátelství. Dá se ale číst a mluvit i o nemoci nebo o smrti, o rozvodu. V tom je současná knižní produkce skvělá.


Spolupracujete tak s konkrétními vydavatelstvími?

L: Jako redaktorky víme, jaké úsilí a kolik lidí stojí za dobrou knihou, hledáme tak hlavně menší česká nakladatelství s původní i překladovou literaturou. Chceme podpořit zájem o jejich tvorbu.


Podle jakého klíče knížky vybíráte?

E: Hlavním měřítkem je kvalita. Vybíráme smysluplné texty, kvalitní překlady a dobré ilustrace. Chceme, aby konkrétní knížka fungovala jako celek, pomáhala rozvíjet čtenářské sebevědomí, vyvolávala emoce, pobavila nebo podněcovala děti ke kritickému myšlení. Aby uměly říct, proč se jim třeba nějaká ilustrace nelíbí nebo co v nich příběh vyvolává.





Kritické myšlení mohou s dětmi procvičovat i rodiče nebo pedagogové…

L: To je za nás klíčová složka čtenářských kompetencí. Nejde o to jen číst, ale i umět textu porozumět, orientovat se v něm, poznat různé styly, typy sdělení, žánry. Nebát se říct, že mě třeba tahle knížka nudí nebo provokuje, rozesmutňuje, a taky dokázat vysvětlit proč. Všechno tohle tvoří základ budoucího kritického myšlení v dospělosti.


A nemohou rodiče s dětmi prostě chodit do knihovny?

E: Samozřejmě. My tam chodíme s dětmi pořád a díky knihovnám si testujeme, jestli nám daná knížka sedí, líbí se nám a chceme ji doma. Když ano, rádi si ji pak koupíme. Knihovny plní nesmírně důležitou roli. Věříme ale, že když to jde, je dobré knížku vlastnit, vytvořit si k ní vztah, vracet se k ní.

L: V Kmotře také pomáháme s výběrem knih na společné školní čtení. Právě teď jsme dostali krásnou zpětnou vazbu z jedné základky v Podolí. Paní učitelka měla pro své čtvrťáky vybraného Robinsona, ale přesvědčily jsme ji, ať objedná Prašinu – oceňovanou napínavou trilogii z nakladatelství Paseka. Je to taková foglarovka hozená do současnosti. A ona nám psala, jak jsou z ní děti nadšené, jak je ve třídě při čtení absolutní ticho, jak si ji tajně půjčují domů a že si ji koupili už i tři tatínci! To je pro nás obrovská radost, vlastně největší odměna za naše úsilí.





Víme, že Knižní kmotra má také sociální rozměr…

L: Ano. Řada rodičů by s dětmi doma ráda četla, ale nemůžou si to dovolit. Týká se to zejména samoživitelů, ale i řady rodin nebo zařízení náhradní péče, jako jsou třeba Klokánky. Když přemýšlíte, jestli máte z čeho dětem zaplatit obědy, nekoupíte jim knížku za tři stovky. Školka a školní třída jsou pak místa, kde se děti, které nemají možnost budovat si vlastní domácí knihovničku, mohou setkávat s kvalitními knížkami.

E: V rámci Kmotry proto nabízíme možnost podpořit konkrétní zařízení. Má-li někdo možnost a chuť, může balíček knížek věnovat do školy, školky nebo dětského domova jako dar a odepsat si ho z daní. Nebo se dají konkrétní třídě věnovat knížky pod stromeček. Možností je spousta a my rády doporučíme konkrétní publikace a balíčky připravíme.


Děláte i knižní workshopy. Co si pod tím můžeme představit?

L: To je taková práce v terénu. Eva se tak vlastně vrací ke své původní učitelské profesi. Jsou to knižní dílny ve škole nebo ve školce, na konkrétní téma. Mezi malými dětmi je nejoblíbenější workshop Superschopnosti – jak objevit své jedinečné vlastnosti a talenty. Během workshopu čteme, diskutujeme a děti si nakonec vyrobí vlastní knížku. U teenagerů se věnujeme třeba holocaustu, vztahům a jiným složitějším tématům.





Jaká je vaše vize do budoucna?

E: Úplně jasná – představujeme si malé útulné pražské knihkupectví s láskyplným výběrem dobrých knih pro děti i dospělé, spojené s čítárnou. Místo, kde si vypijete kávu, kde budou vítáni rodiče i jejich děti, kde se knížky budou moci osahat, a nikdo nebude nervózní, že na nich zůstanou ulepené skvrny od dětských prstíků. A ideálně i s prostorem pro workshopy.

L: Velkou inspirací je pro nás třeba brněnské knihkupectví Dlouhá punčocha, to je skvělé místo! Ale čekáme, jak se věci vyvinou – hodně své energie věnujeme rodině, máme obě ještě relativně malé děti a do toho normálně pracujeme. Kmotra je zatím spíš taková srdcovka než reálně výdělečný projekt, ale za ten dobrý pocit nám to pořád ještě stojí. 

Text: Karolína Hesová Foto: Getty Images